Huminové látky jsou přírodní organické sloučeniny.
Jak vznikají huminové látky?
Vznikají chemickým a bilogickým rozkladem organické hmoty (zejména rostlin) a syntetickou činností mikroorganizmů. Součástí huminových látek jsou huminové kyseliny, fulvonové kyseliny a humin.
Kde se v přírodě vyskytují?
V přírodě se vyskytují od stopových množství (stojaté vody, písek, jíl), přes jednotky procent (běžná půda) až v desítkách procent (rašelina, lignit, hnědě uhlí). Nejvyšší výskyt je v oxihumolitech (50-80%). Oxihumolity vznikají za určitých podmínek (přístup vzduchu a vody) z lignitu, nebo z hnědého uhlí. Organická hmota huminových látek se skládá ze směsi rostlinných a mikrobiálních složek (směs rostlinných a mikrobiálních sacharidů, bílkovin, lipidů a částečně degradovaných ligninů, taninů, melaninů atd.). Představují tak nejběžnější formy organického uhlíku v přírodním prostředí.
Struktura huminových látek nebyla i přes značné úsilí doposud objasněna. I přes tuto skutečnost je však známo, že obsahují karboxylové, fenolové, karbonylové, hydroxylové, chinonové, semichinonové, éterové, esterové, aminové, amidové a alifatické funkční skupiny. Následkem této polyfunkčnosti jsou huminové látky jedním z nejsilnějších chelatátorů v rámci přírodních organických látek.
V porovnání s anorganickými adsorbenty (zeolity) je jejich adsorpční schopnost 7-10 krát vyšší. Schopnost huminových látek vázat kovy a jejich sloučeniny roste se zvyšující se atomovou hmotností (detoxikace těžkých kovů: Pb, Cd, atd.). Vzhledem k velkému specifickému povrchu a micelám podobné struktuře jsou velmi dobrými adsorbenty různých látek, čehož lze u živočichů využít k eliminaci a zmírnění toxických účinků endo a exogenních jedů. Huminové látky patří mezi iontoměniče reduktivního charakteru, hrají proto významnou úlohu při vázání, resp. uvolňování různých iontů v GIT a při úpravě pH.
Huminové kyseliny a jejich využití
Huminové látky hrají v našem životě velmi důležitou úlohu. V dřívějších dobách je lidé používali při léčení široké škály onemocnění (např. léčení ran, bahenní koupele). Až teprve nedávné výzkumy poukázaly, že za tyto léčebné účinky jsou zodpovědné huminové kyseliny. V posledním desetiletí se tak zvýšil zájem o využití těchto látek v zemědělství, průmyslu, v oblasti životního prostředí a ve veterinární a humánní medicíně. V zemědělské a živočišné výrobě se využívají jako přírodní růstové stimulátory. V medicíně se používají k léčbě různých nemocí, zejména při otravách těžkými kovy, při chorobách trávícího traktu či při kožních a nádorových onemocněních. Své uplatnění nalezly také v ochraně životního prostředí, kde se pro svou schopnost adsorbovat polutanty z prostředí úspěšně využívají k dekontaminaci vody, půdy a kalů.
Bezpečnost huminových látek
Huminové látky se běžně vyskytují v půdě, rostlinách a zvířatech. Jsou přirozenou součástí potravního řetězce a hrají důležitou úlohu v přenosu minerálů a živin uvnitř živého organismu. V rámci hierarchie nebezpečných látek jsou klasifikovány jako netoxické.
- Nejsou známé žádné vedlejší účinky
- Nezpůsobují alergické reakce
- Nevykazují žádné zjevné karcinogenní a embryotoxické vlastnosti
- Nejsou teratogenní ani mutagenní
- Nevytváří rezidua v organismech endotermních živočichů
Dle rozhodnutí EMEA (European Medicines Agency) není potřeba u huminových kyselin zavádět ochranné lhůty (pro potraviny produkující zvířata).
Výhody
- vysoká biologická a farmakologická účinnost
- přirozená součást životního prostředí
- 100% přírodní látky
- detoxikace organismu
- prevence a pomoc v terapii mnohých onemocnění
Využití ve veterinárním lékařství
Humican
- Podpůrný prostředek při poruchách trávicího traktu (průjem,zánět,...)
- Při rekonvalescenci zvířat po chorobách a pooperačních stavech.
- Podporuje imunitní systém a napomáhá detoxikaci organismu při otravách.
Související články:
Poruchy zažívání u psů - průjem, zvracení, zácpa, hubnutí, plynatost
Proč kočky nechodí na svůj záchod - Jak postupovat při řešení tohoto problému
Průjem u koček - Nejčastější příčiny, rizika, léčba
Žádné komentáře:
Okomentovat